neděle 21. ledna 2018

Porod - ten nejkrásnější zážitek v životě ženy...jak pro koho

Ještě než jsem otěhotněla, věděla jsem, že porod nebude úplně procházka růžovou zahradou, ale tak nějak jsem předpokládala, že vím, do čeho jdu.
Názoru, že porod je ten nejkrásnější zážitek v životě ženy jsem se vždy smála. Ikdyž se mi tchýně při každém rozhovoru snažila tento názor vnutit. A opravdu neměla pravdu, alespoň co se týče mého porodu.


Poslední kontrolu jsem měla dva dny před porodem. Na té mi oznámili, že malý má 3,8 kg což byla moje noční můra. Ale můžu si za to sama, celé těhotenství jsem si říkala, že nechci rodit obra a tím jsem si to přivolala. Děkuji Vesmíre.
Po zjištění této váhy jsem se zhrozila. Paní doktorka mých celých 158 cm  přejela pohledem a ne moc přesvědčivě mi oznámila, že to zvládnu. Že tomu sama nevěřila skrýt nedokázala ikdyž se snažila.
Díky mé trombofílii bylo jasné, že přenášet mě nenechají, proto se se mnou domluvila, že když nezačnu rodit samovolně, vyvoláme to. Měla jsem se dostavit za dva dny ráno na příjem, s tím, že už tam má hodně maminek napsaných, takže je možné, že pojedu domů a vyvoláme to až následující den. Samozřejmě, že při prvním pokusu bylo plno, protože v září je zkrátka nejvíc porodů. V zimě se asi hodně lidí nudí, tak dělají miminka. Stejně jako my :)

Tak jsme se vrátili domů, plní dojmů, že zítra už budeme mít miminko u sebe a po dni jako každý jiný jsme šli spát. Vždycky jsem si myslela, že budu mít nějaké tušení, že začnu rodit, nebo něco podobného. Neměla jsem nic a díky nervozitě a devátému měsíci těhotenství se mi podařilo usnout až o půlnoci.

Asi o půl jedné mě probudilo divné píchnutí v podbřišku, ale nějak jsem mu nevěnovala pozornost. Ležela jsem dál a po pár minutách musela jít čůrat. Asi po stopadesáté ten den. Přišla další bolest, u které jsem už musela zhluboka dýchat. To už začínalo být podezřelé.
Se slovy "Kubi, já mám asi kontrakce" jsem svému příteli způsobila menší infarkt. Tak rychle jako tenkrát jsem ho z postele vyskočit neviděla.
"Asi je máš nebo je máš?"
"Já nevím, asi jo." "Jo, tak teď mi praskla voda." Byla 1 hodina ráno.
Dala jsem si sprchu, Kubík nachystal tousty a vyrazili jsme. Tohle všechno nám trvalo půl hodiny a jen za tu dobu jsem měla kontrakce 5x. Tudíž každých 6 minut. Hned na začátku!!!

odjezd do porodnice ještě na zkoušku, v noci už jsme jeli na čisto :)

Než jsme dojeli do porodnice, kontrakce byly čím dál silnější a zkrátily se na 4 minuty. Říkala jsem si: "To je celkem dobrý, to porodím rychle, bude to rychle za mnou." Chybalávky :D

Porodní oddělení v Bohunicích

V porodnici proběhlo klasické kolečko, monitor, vyšetření a cesta na porodní pokoj.
Ve dvě jsme byli na pokoji a kontrakce byly po 3 minutách.
Kdybych měla normální kontrakce do břicha, asi bych to zvládala lépe, ale já měla úplně všechny konrakce do zad na což jsem nebyla absolutně připravená. Takovou bolest nepřeji nikomu. Vůbec žádná poloha na uvolnění bolesti nepomáhala a navíc se bolesti stupňovaly a krátily.
Naštěstí mě zachránil epidurál. Bolesti do zad povolily, ale asi po deseti minutách začaly jít bolesti do konečníku, což ač to bylo k nevíře, bylo ještě horší.

Po sedmi hodinách bolestí a kontrakcí po dvou minutách (ano, celou dobu porodu jsem měla kontrakce po dvou minutách, takže nic moc času na odpočinek a nabrání sil) přišla sestřička, že zkusíme tlačit. Zkoušely jsme zkoušely, ale nic se nedělo.

Tak se nestalo nic jiného než že mi napíchli oxytocin. Řeknu vám upřímně, kontrakce po oxytocinu bylo to absolutně nejhorší co jsem kdy zažila. Byly tak intenzivní a tak dlouhé, že o každé kontrakci věděli lidi v celé nemocnici, ne jenom na porodním oddělení a že to je sakra velká nemocnice. Ano, ikdyž na to nejsem hrdá, až tak moc jsem křičela.

Po hodině tlačení, šílených bolestí a absolutního vyčerpání se konečně smilovali a doslova za 5 minut 12 mi zastavili bolesti a převezli mě na operační sál kde mi v celkové narkoze provedli císařský řez.

Za pět minut dvanáct říkám proto, že z ničehonic kolem mě začali všichni lítat, obvazovat nohy, všechno honem honem a až z propouštěcí zprávy jsem se dozvěděla, že malý potřeboval kyslík. Kdyby ještě chvíli čekali, mohlo být pozdě.

Pak už nic nevím. Ležela jsem nahatá na stole, nade mnou fešný pan anesteziolog, který se mě snažil uklidnit a probudila jsem se na pooperačním. To je všechno.
Po probuzení za mnou na chvilku pustili Kubíka, ten mi ukázal fotku prcka a musel jít.
Představě, že porodím přirozeně, rychle a bezbolestně, s malým se budeme dvě hodiny ňuňat a pak mě převezou na nadstandard, kde s námi Kubík po většinu času bude se to nepodobalo ani z rychlíku.





Ale tak co se dá dělat, zvládli jsme to, mám krásné zdravé miminko (ikdyž traumatizované - o tom v předchozím článku) a neskutečného přítele, který tímto vším prošel se mnou. Tolik nechutných věcí co viděl a ani jednou se neodvrátil a jen se mi snažil pomáhat, ať na záchodě, ať ve sprše, ať při bolestech (snad teď už ho zápěstí a palec nebolí), ať při porodu...

Můj hrdina :)

Ikdyž počátek života s miminkem je pro pár veliká zkouška, stejně jako u nás, myslím si, že jak se partner postaví k porodu vypovídá hodně o tom jestli to s ním stojí za to. A já musím říct, že s Kubíkem to za to rozhodně stojí :)




10 komentářů:

  1. Úplně jsem si vybavila svoje porody. No, neměla jsi to vůbec lehký, ani jsi to nemohla nijak ovlivnit. Brzy na to zapomeneš, uvidíš. :) Krásné dny s miminkem, Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se obávám, že asi jen tak nezapomenu, ale necháme se překvapit :) Děkuji :)

      Vymazat
  2. Strasny. Porody jsou strasny. Ja rikam, aby se mohlo narodit to nejkrasnejsi v zivote, musi maminka skoro umrit bolesti. Je mi lito ze jsi nakonec po tech hodinach bolesti musela na cisare, to je peklo. Ale hlavne ze to mas za sebou a za par mesicu si stejne vzpomenes s laskou na ten krasnej porod.
    At se vam, cele rodince dari, mate se radi a jste zdravi a stastni.

    Mej se Adelko!💋
    www.bygabra.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uklidním tě, že ne vždy je třeba téměř umřít bolestí. Já osobně měla kontrakce 26 hodin a přesto můžu s klidným srdcem říct, že to byl nejkrásnější zážitek v mém životě a zanechal ve mě takový dojem, že se moc těším na další porod. Takže i takhle to může skončit. A držím Lence palce, ať i pro ní je další porod krásným zážitkem. ♥

      Vymazat
    2. Jsem ráda, že někdo ty hezké porody zažívá :) Děkuji za držení palců, uvidíme jestli ještě někdy rodit budu :)

      Vymazat
  3. Mně to je taky líto, ale na druhou stranu, ještě, že nečekali déle. Děkujeme moc, budeme se snažit :)

    OdpovědětVymazat
  4. porod ve mně zanechal strašnou stopu....všichni vždycky říkají jak se to v pohodě zvládne, každý to zvládl bla bla..říkají to proto aby vůbec někdo ještě někdy chtěl rodit :-)

    celý ten proces trval přes 26 hodin bez epiduralu...císaře nechtěli hlavně ať je to přirozené (i přestože jsem pak o císaře prosila) - a to že jsi tak moc křičela z toho si nic nedělej...to já sprostě vynadala doktorce že je pi..ku a já nevím co ještě...a taky ještě porodní asistentce ale oni mi pak říkali že jsem byla ještě v pohodě:-D takže jsou patrně zvyklé..obdivuhodná práce, to já bych nezvládla

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to máš můj obdiv, 26 hodin bych nedala :D ikdyž je to hrozný, jsem ráda, že se najde někdo kdo dokáže říct, že to byla hrůza. Věřím, že někomu se to fakt povede, je jinak naladěn a vnímá to jako krásu, ale to u mě fakt nebylo :D kdyby se to povedlo přirozeně a malýho mi hned dali, třeba bych to viděla jinak, ale za této konstelace opravdu ne :D

    OdpovědětVymazat
  6. Tak ten druhý, pokud bude, budeme mít všechny za odměnu! Taky jsem psala o tom, jak jsem si "užila"... šílenost šílená, ten oxytocin nevím, kdo vymyslel!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. oxytocin byl to nejhorší, co mi mohli udělat. Pokud bude nějaké podruhé (opravdu je to stále POKUD), doufám, že ať to bude probíhat jakkoli, tak že bez oxytocinu :)

      Vymazat

Vyjádření vlastního názoru nebo podpory je plně vítáno :)