čtvrtek 18. ledna 2018

První tři měsíce dítě jenom spí a jí? Jasněěěě

Tak asi jako většina nastávajících matek jsem si přečetla pár knih o těhotenství a následné výchově novorozence. Všechny uváděly, že miminko první měsíce většinu dne prospí. To stejné jsem slyšela i od kamáradek co už s miminky zkušenost měly. "Hele, první tři měsíce jsou nuda, to jenom spí a jí. Já za tu dobu přečetla knížek, co jsem nepřečetla za x let."
A tak jsem si malovala krásnou budoucnost v podobě přečtení kníh co se mi tu nakupily a v podobě sledování seriálů a filmů. Vyloženě jsem se na takovou mateřskou těšila.


Pak přišel porod. Upřímně, nic horšího jsem nezažila a za čtyři měsíce mě ještě myšlenka mít druhé dítě opravdu nenapadla. Bohužel porod skončil akutním císařským řezem v celkové narkoze. O porodu ale až někdy příště. V té době jsem ještě neměla tušení jaký dopad to může na miminko mít. Možná by ani nemělo, ale příteli ho ani nedali a rovnou si ho odvezli na novorozenecké, kde byl deset hodin sám než mi ho vůbec donesly alespoň ukázat. Poté mi ho další den vozily každé tři hodiny na dvacet minut na přiložení a to bylo vše.
Za dva dny jsem už svého prcka měla u sebe a zdálo se, že zvěsti o prospaném dni byly pravdivé.

Pak jsme přišli domů a vše začalo. První dny kdy spal po deseti minutách jsem to přikládala tomu, že akorát reaguje na nové prostředí a musí si  zvyknout. Po dvou týdnech kdy byl většinu dne vzhůru jsem to přikládala prdíkům a kolikám co se u něho rozjely.
Zoufalost a vyčerpání rostly tryskovou rychlostí a ikdyž se mi přítel snažil s miminkem pomoci jak nejlépe dovedl, tolikrát jako za první dva měsíce s malým jsem snad nebrečela za celý život. Říkala jsem si, že jsem opravdu strašná matka když nedokážu ani uspat vlastní dítě. Myšlenky na babybox střídaly vtípky o reklamaci a vrácení ho do porodnice.
Každý den byl naprosto stejný. Půl hodiny uspávání, položení miminka a za pět minut řev. Když spal deset minut, už jsem si říkala jestli dýchá. V podstatě jsem ho měla pořád v náručí, neměla jsem čas jíst ani moc pít a přišla jsem o mléko.

Jako by snad ani nebyl unavený. Při uspávání bylo vidět jak mu padají víčka, ale zuby nehty se snaží nechat oči otevřené. Jako by se snad bál usnout.

Vyzkoušeli jsme snad všechny tipy co jsme dostali. Zavinovali jsme a nic. Došlo to i tak daleko, že jako odpůrkyně šátkování jsem si šátek půjčila, ale efekt veškerý žádný, malýmu se tam nelíbí.

Pátrala jsem pátrala a vypátrala jsem, že můj syn má trauma z porodu. Už byl připraven přijít přirozenou cestou a zničehonic ho vytáhli břichem. Největší vina je ale v tom, že byl v podstatě dva dny sám na novorozeneckém. Má všechny typické příznaky. Nespí, nedokáže být chvilku sám, pořád okolo sebe někoho potřebuje a není schopen usnout sám. Musíme uspávat drndáním. Což je s přibývajícími kily obtížnější a obtížnější.

Ale abych si jen nestěžovala. Teď jsou mu čtyři měsíce a denní chrupík se mu protáhl na přesně čtyřicet minut :) Sice uspávání je boj, ale když už se povede, jistota čtyřiceti minut je jasná. A navíc, nepotřebuju žádný fitko, u jeho uspávání se zpotím natolik, že ty kila sladkého co teď mlsám se vůbec neprojevují :) jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré :-)

Při pročítání různých fór a podobně jsem narazila na knihu Elizapeth Pantley - Klidné spaní a ukládání. K té teď upírám všechny své naděje, že přece tahle nespavost nemůže trvat do nekonečna. Už jsem se z ní dozvěděla, že mé dítě trpí chronickým vyčerpáním, vyjmenovala všechny jeho příznaky. A taky už aplikujeme jednu její radu a to dát dítě k nočnímu spánku mezi sedmou a osmou hodinou večerní. Zatím teda chudák ještě nepochopil, že je noční spánek kdy má spát x hodin v kuse a vzbudí se po svých čtyřiceti minutách jako při denním zdřímnutí, ale nechá se naštěstí znovu uspat. Ikdyž asi do desítí jedenácti večer se po pěti deseti minutách budí a musíme uspávat, zlepšení vidím.
A VĚŘÍM, že to bude jenom lepší a lepší a já budu mít taky spokojené a spavé miminko :)

A holky, myšlenky, že jste strašné matky a nezvládnete to jsou z mého pohledu naprosto normální a věřte, že nejste. Každé miminko je zkrátka jiné, některé spí celý den, některé ne. Některé se ve čtyřech měsících přetočí na bříško a za týden pruží na kolínkách, některé se přetočí až v šesti měsících. Zkrátka, každé miminko je osobnost a je tu proto aby nás něco naučilo.
Mé miminko si mě asi vybralo, aby mě odnaučilo pořád koukat do noťasu na seriály a věnovala jsem svůj čas něčemu smysluplnějšímu :)
Ikdyž mohl si vybrat nějaký šetrnější způsob :)

Ikdyž pro mě osbně byly první tři měsíce s mimčem naprosté peklo, všem, které máte spavé miminko to velice přeji a užívejte si to, ani nevíte jaký to je poklad. A vy co takové štěstí, stejně jako já, nemáte, dejte mi to vědět, ať vím, že nejsem sama. Zároveň, jestli už máte nějaké zkušenosti jak se mimčo naučilo lépe spát, tak budu za tyto informace ráda :)

Ovšem jedno se musí nechat, ikdyž je to s ním přes den náročné, v noci oproti jiným spí krásně. A ikdyž k němu několikrát běžím večer než usne natvrdo, v noci k němu vstávám jen na krmení, po kterém okamžitě usne a zase spí pár hodin v kuse. A hlavně, za ten krásný ranní úsměv to všechno stojí :)

druhý den po porodu kdy ještě spinkal jako andílek :)

7 komentářů:

  1. Těch 10 hodin bez kontaktu, to je naprosto děsivé! Fakt nechápu, proč to v porodnicích nedělají jinak, když to jinak dělat jde. Ten první důležitý kontakt jde navázat hned po probuzení a mezitím může bonding probíhat alespoň s tatínkem.
    Já sice také skončila akutním císařem, ale naštěstí v porodnici, kde nemají jipku, a také naštěstí jen v částečné narkóze. Máleho zavřeli do plastové krabice pro podezření na infekci, ke mně se ale díky manželovu nátlaku na pediatra dostal do hodiny od porodu a byl se mnou nejméně další dvě hodiny. Druhý den mi ho donesli hned dopoledne a už se mnou zůstal.
    Náročný je a byl ale také, na tom se podepsalo zejména to, že porod byl navíc ke všem vyvolávaný. První 3 měsíce byl neodložitelný a zachránil mě šátek, bez toho by mi asi hráblo. Jinak než v mé přítomnosti nespal, a to mu vydrželo až do roka a čtvrt. Chvíli se to zlepšovalo, pak přišla separační úzkost a vrátili jsme se o kus nazpět. Mně osobně ohledně spánku pomohly stránky prosimspinkej.cz a zpětně jsem hodně pochopila z knížky Slzy raného dětství od Alethy Solter (psala jsem o ní nedávno zde http://mama.veruce.cz/slzy-raneho-detstvi-aletha-solter/). Malý byl dost uplakaný a já až dlouho poté pochopila, že se prostě potřeboval z toho příchodu na svět vyplakat a srovnat se s tím.
    To náročné miminko mě ale hodně naučilo a přivedlo k pojmu kontaktní rodičovství, takže jsem za to vlastně vděčná. Není nic krásnějšího než ho nosit a budit se a usínat vedle něj a vidět tu spokojenost ve tváři, že je jinak půl dne uvztekaný, to už je jiná kapitola :)
    Sžít se s náročným miminkem trvá, ale co by máma pro něj neudělala žejo... Přeji pěkné a pohodové dny s malým! :)
    PS: Takže tak dávám vědět, že v tom vážně nejsi sama, je nás žel docela dost a je potřeba, aby i další maminky v podobné nečekané situaci věděly, že v tom nejsou samy. Mně osobně s tím pomáhalo a pomáhá právě blogování :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za zpětnou vazbu 😊 kdybysme věděli co to bude mít za následky a přítel by si v tom všem zmatku dokázal říct a prosadit ať mu malého dají, určitě by to bylo lepší. Hlavně ho to vůbec nenapadlo, že by si to měl prosadit když si malého odvezli a ho poslali domů. Každopádně jestli bude nějaké příště, tak ať se bude dít co chce, malé musí být po porodu s námi. Podruhé bych tyhle scény nezvládla 😊 a strašně mě těší, ikdyž to vyzní blbě, že někdo zná to co popisuji, v mém okolí jsou samá spavá a hodná miminka a vůbec nedokáží pochopit čím procházím 😊

      Vymazat
  2. To je jako bych to já, sice byl sám jenom 2 hodiny ale i tak si myslím, ze to stacilo. Prvni tri mesice byl opravdu masakr, nevim jak jsem to pretila ale prezila. Ted je mu 8 mesicu a je to porad priserne, pres den spi 30 minut , nekdy 20 a o noci ani nemluvim 😕

    OdpovědětVymazat
  3. Jaaaaj, teď jsem se teda moc neuklidnila 😃 já stále ještě naivně doufám v zázrak, který nepřichází 😃

    OdpovědětVymazat
  4. ty jo to je mazec:) já taky četla jak miminko spí a s manželem jsme se tomu jen smáli...všude to popisují tak snadně, nakojit, spinkat, nebojte se pořád spí...my jsme zpočátku kojili 4 hodiny v kuse abychom další 2 uspávali...byl to dlouhý proces - ale pak se to zlomilo a malý krásně spinká pokud ho něco netrápí:) myslím že okolo čtvrtého měsíce se to zlepšilo:)

    jo a první měsíce jsem snad brečela furt:-D o tom ale asi nikdo takhle nemluví nebo ne moje kamarádky...akorát to vždycky přečtu někde na blogu:) v okolí od každého vždycky slyším jak jsou šťastní atd atd tak to já taky a i tak jsem brečela snad furt:)

    OdpovědětVymazat
  5. Gratuluji ke zlomu, u nás ještě stále nenastal a to už je 6 měsíců :D všude právě čtu jen ty sluníčkový výlevy a mám z toho pocit, že mám nejhorší dítě na světě, takže mě to přestalo bavit a píšu jak to je, že by se tu mohl někdo uklidnit, že fakt i takové děti a situace existují a ne jen spící a smějící se miminka a maminka naspeedovaná hormonama štěstí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já jsem právě ráda že o tom někdo píše:)

      Vymazat

Vyjádření vlastního názoru nebo podpory je plně vítáno :)