čtvrtek 28. června 2018

Adrenalin v Budapešti

Den se se dnem sešel a přiblížil se čas rozlučky se svobodou mé kamarádky Evči, kterou organizovala její kamarádka Aneta a která se konala v Budapešti. Ze začátku jsem z toho měla obavy, ale můj drahý mě skoro nutil abych tam jela, ať si odfrknu, že se o malého postará a dokonce mi zdejší pobyt i zaplatil.
Nezbývalo než jet, přece se nenechám přemlouvat dvakrát :)

Sešly jsme se v Brně na nádraží a započaly naši cestu. První zádrhel nastal když jsme nenašly vagón, ve kterém jsme měly koupené místenky. Po tom, co jsme se protlačily celým vlakem při snaze náš vagón 260 najít, jsme se dozvěděly, že ho v Praze nepřipojili a byly jsme poslány do první třídy. Jako naštve to, ale v konečném důsledku jsme si nemohly stěžovat. Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré :)


Hned ze začátku jsme se seznámily s fajn partou kluků, kteří taky měli místenky ve vagónu 260 a kteří stejně jako my mířili do Budapešti. Obě skupinky jsme vytáhli zásoby alkoholu a naše rozlučka započala. Cesta to byla suprová, plná popíjení, zábavy a utekla bohužel až moc rychle.

Budapešť
Vystoupily jsme na konečné Nyugati Pályudvar a první naše kroky směřovaly do pronajatého bytu na adrese Dob u.61. Zabukováno přes stránky www.booking.com za necelých 400,- na osobu. Byt to byl moc krásný, čistý a asi 1,5 km od nádraží, takže v centru. Trošku jsem si tam připadala jak v Ostravě na Stodolní, na každém kroku hospoda, občerstvení nebo bar. Po ubytování a načančání se jsme šly na jídlo, což byla pizza v Pizza king kousek od bytu za 200 forintů, nádhera. Levné a ještě vynikající, takovou pizzu jsem dlouho neměla.

Navštívily jsme Kandalló Kézműves Pub a koktejlový bar Tiki bar a po pár drincích zamířily do hlavní atrakce, což byl vyhlášený budapešťský klub Instant.

Už když jsme přicházely, jsme uviděly hooodně dlouhou frontu ke vstupu a upřímně jsem si už jenom říkala jestli bysme nemohly jít spát. Po chvilce ve frontě k nám přišel pán a prozradil nám, že za 1500 forintů se dovnitř přednostně dostaneme. Tak jsme samozřejmě souhlasily, když už jsme tam byly :)

Jako klub to byl super, obrovský, na patra, ale s tuc tuc hudbou a hlavou na hlavě. Ani jedna varianta nic pro mě. A ještě se tam platily záchody. Jedno vyčůrání za 200 forintů, to jsem nezažila. VIP pásky nám byly naprd.

Holky si to tam moc užívaly, což je dobře, ale já už jsem tak nadšená nebyla. Naštěstí ještě jedna aktérka naší rozlučky sdílela stejný názor na tento klub jako já. To byla moje záchrana. Trhly jsme se bokem kde jsme konečně slyšely co si povídáme a za chvíli jsme se shodly, že by nebylo od věci jít do postele. Spřízněná duše :)

Klub byl za rohem od našeho bydlení, takže v posteli jsme byly cobydup a tím moje alkoholové dobrodružství v Budapešti skončilo.

Další den jsme vyrazily na snídani. Bohužel si už nepamatuji název, ale dala jsem si tam tu nejlepší sýrovou omeletu co jsem kdy měla. K tomu džusíček a kafíčko a byla jsem jak v Intercontinentalu :)
Po snídani jsme to vzaly špacírem k řece a vyhlášené budapešťské tržnici Nagy Vásárcsamok, kde jsme nakoupily drobnosti a hlavně papriku. Kdo v Maďarsku nekoupí papriku, jakoby nebyl.

nejlepší omeleta

Pak už přišel čas loučení a holky, které v Budapešti zůstávaly nás, které jsme jely zpátky domů, posadily na metro směr nádraží. To jsme ale ještě netušily, jaké dobrodružství nás čeká :)

Vystoupily jsme na nádraží Keleti Pályudvar a šly se kouknout jestli už tam máme vypsaný vlak, z kterého nástupiště nám jede. Jaké bylo ale naše překvapení když tam byly vypsané vlaky až do večera, ale náš mezi nimi nebyl. Pár minut jsme to zkoumaly a naštěstí nás napadlo podívat se na jízdenku, kterou jsme měly koupenou a tam jsme zjistily, že není chyba na jejich tabuli, ale v nádraží.
Byly jsme na špatném nádraží!!!!

vyhlášená tržnice
Na informacích jsme se lámanou angličtinou dozvěděly kudy se na správné nádraží dostat a opocené, jestli to vůbec stihneme, jsme vyrazily. Metro jsme trefily napoprvé, na správné zastávce jsme taky vystoupily a měly jsme přesednout na druhé metro, které nás doveze přímo k nádraží.

Šlo to skvěle do doby, než jsme zjistily, že zmíněné metro, na které máme přesednout je uzavřené a musíme jít na autobus náhradní dopravy. Po pár špatných pokusech jsme zmíněný autobus konečně našly a jen jsme se modlily ať to stihneme. No stihly jsme to, protože nádraží bylo dvě zastávky autobusem. A když jsme vystoupily a zjistili jsme, že jsme na nádraží, na kterém jsme vystupovaly po příjezdu do Budapešti, musely jsme se smát.

Takhle to možná ani nevyzní, ale byl to pro nás velice adrenalinový zážitek, protože nejsme zrovna zcestovalé a už koupě samotné jízdenky v maďarštině bylo něco. Ještě, že jsem to obkoukala když nám lístky kupovaly holky při prvním pokusu :)

Ikdyž rozlučka nebyla úplně zorganizovaná a nenavštívily jsme ani lázně co jsme původně měly, moc jsem si to užila. Už jenom to, že jsem na jeden večer vypla, byla na dámské jízdě a o miminko se staral muž. Zvládli to spolu a Kubík konečně zažil jaké to je když mládě celé odpoledne mrčí a řve.
Myslím si, že bysme z toho s holkama mohly udělat každoroční tradici. Jednou za rok v partě někam vyrazit. To by se mi líbilo :)

když hlídá táta :)
Nikdy mě nenapadlo jak je Budapešť zalidněná a hlavně špinavá, víc jak Brno. Ale i tak bych se tam někdy zase ráda podívala a prošla si vše co je k vidění, protože s holkama jsme toho moc nestihly a Budapešť určitě stojí za zhlédnutí.


2 komentáře:

  1. My jsme byli loni v Budapešti s manželem na výročí svatby a přišla nám krásná, krásnější než Paříž:)a vůbec nám nepřišla špinavá

    kdyby tak manžel mě nechal někam jet že se postará o malého..haha to je scifi:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je možné, že zrovna jen tam, kde jsme byly to tak působilo, proto bych tam chtěla znovu, projít si ji a prozkoumat :) snad se jednou podívám i do Paříže, nebo kamkoli za hranice, na to kolik mi je jsem nikde nebyla :D

      Vymazat

Vyjádření vlastního názoru nebo podpory je plně vítáno :)