neděle 3. června 2018

Týden u babi

Táta s dědou jako každoročně odjeli na týden na Mrhal na rybářskou dovolenou a mě nenapadlo nic lepšího než jet na ten týden za tchýní ať nejsem s malým úplně sama.
No úplně nejlepší nápad to nebyl, ale v celkovém kontextu to bylo fajn :)

Můžu říct, že na tchánovce mám štěstí a od začátku jsme si sedli. Nebo i kdyby nesedli, nikdy mi to nedali znát, za což jsem vděčná. S tchánem spolu laškujeme, popichujeme se a oba víme, že je to ve srandě, takže se spolu i hodně nasmějeme. S tchýní jsme povahově každá jiná, ale zasmějeme se i spolu.

Táta nám v pátek odjel, my s Honzíkem spolu strávili sobotu, kdy mi během pěti minut večer usnul (ano, zázraky se opravdu dějí) a přiblížila se neděle. Přijela nás vyzvednout teta (pravá pokrevní, Kubova sestra), udělaly jsme si výlet do Ikei, nakoupily jídelní židličky pro malýho k babi i domů, teta si pokoupila drobnosti do své kavárničky, daly jsme si kuličky (nemůžete navštívit Ikeu aniž byste si nedali kuličky, to zkrátka nejde) a vyrazili jsme směr Třebová. Zatím to byl super začátek výletu :)

U tchánovců je malý vždy spokojen, jde z ruky do ruky a pořád si ho někdo všímá. Bohužel tentokrát tak moc spokojen nebyl. Alespoň ze začátku.

židlička se osvědčila a už i poprvé ochutnal chlebík se šunkou

První krize nastala u večerního usínání. Doma už poslední měsíc usl večer vždycky sám. Položili jsme, popřáli dobrou noc, pohladili a odešli. Ještě si hrál v postýlce, békal si a najednou bylo ticho a malý spinkal. Tady se ovšem děl pravý opak. 
Položila jsem, pohladila, popřála dobrou noc a ještě než jsem odešla, už stál a křičel. A že se za ten týden naučil pořádně křičet, někdy se až zatřepe okno když zaječí.
Po čtyřiceti minutách řevu už jsem na to neměla nervy a uhopsala jsem ho na baloně. Tak to bohužel bylo každý večer a ani dnes, týden po návratu sám neusne. Už to není sice s tím řevem, ale uhopsat na baloně ho musím.
Aby toho nebylo málo, celé noci se budil, což už doma taky nedělává. Navíc u babi má postýlku v místnosti kde spíme i my, takže při každém jeho otočení a zamrčení jsem byla vzhůru. 
Tolik kafe jako ten týden jsem ještě nevypila :D

První tři dny se adaptoval na nové prostředí a nebylo s ním k vydržení. Jen mrčel a ječel. Mrčel když se choval, mrčel když se nechoval, mrčel když jsem mu podala hračku, mrčel pořád. 
V úterý to bylo asi nejhorší. Tchýně s ním vyrazila na procházku a za dvacet minut byli zpátky. Co vyjeli, jen řval, bez ustání. Řval i doma dokud neusnul. Už jsem byla na prášky.
Do toho tchýně při každém jeho fňuknutí za ním běží a "Honzíčku copak, co ti je?"
Já už  vím, že je malý herečka, takže z tohoto jsem nebyla úplně nadšená, ale vymluvit si to stejně nenechala.

Naštěstí jeho adaptace netrvala celý týden, takže ve čtvrtek už to byl úplný miláček. Sešli jsme se s maminama, které tam znám a poprvé moje dítě nebylo to, které celou dobu křičelo. Měla jsem z toho až škodolibou radost :)

už si stoupá o všechno co potká

V sobotu se nám vrátili chlapci z ryb a malý už byl naprosto spokojen. Táta a děda pohromadě, dělali s ním blbosti, malý se smál na celé kolo, co víc si přát.

Při zpětném ohlédnutí jsem ráda, že jsem tam ten týden strávila. Ikdyž se adaptoval déle než jsem myslela a úplně se odnaučil večer usínat sám, i tak to bylo fajn. Potkala jsem se s holkama, které mám ráda a se kterými jsme se dlouho neviděly, nemusela jsem řešit nákupy a vaření, protože bylo vždy uvařeno, strávili jsme pěkné odpoledne na zahradě, kde se malý vyblbl v trávě, chodili jsme za tetou do kavárny na výborné kafíčko a já si od malého vždy odpočla, protože si ho vzala do parády teta a nebyla jsem na malého celý týden úplně sama.



Teď už jen doufám, že to večerní samousínání si opět osvojí a že bude v červenci schopný strávit s babi a dědou dva dny sám aby jsme si s tátou mohli užít svatbu přátel :)

6 komentářů:

  1. nechci tě strašit:) ale nám malý usínal krásně a to se změnilo cca před 2 měsíci? nevím z nevyspání jsem to přestala počítat:-D takže v postýlce řval řval tak spal s námi v posteli, vyspaný byl jen malý:-)teda ještě jsme mu večer četli někdy 15 minut někdy hodinu než usnul ale to spal u sebe jen 2 hodiny a pak šel k nám protože se vzbudil a nebyl k utišení
    no vylezl zub, fakt lezl dva měsíce a už je to lepší, přes den spí zase v postýlce, sám usne, ale večer sice taky usne v postýlce ale budí se a pak už neusne, zkoušeli jsme spát v obýváku (jestli ho nerušíme přišlo nám to tak) a někdy to vyšlo že se vzbudil po 5 hodinách, napil se a spal třeba do 5 rána ale jindy to nevyšlo a po probuzení v noci už spát nechtěl takže jsme se stěhovali do ložnice aby spal s námi v posteli
    teď mi zas přijde že se budí tím jak se přetočí na bříško a když ho otočíme vzbudí se a nespí když ho neotočíme tak se taky vzbudí a už u sebe neusne

    no hrozně se to spaní mění hlavně u nás

    v době kdy v pohodě usínal jsme třeba jeli k rodičům a tam nespal v postýlce vůbec a jak jsme přijeli domů tak spal v pohodě takže je to podle mě i tou změnou prostředí a pak jak je dítko doma tak se to snad utřepe:)

    my jsme zatím nepřišli na to co se děje že se to tak děje s tím spaním

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám, že my si oproti vám ještě můžeme gratulovat s tím spaním :D
      Zatím se to pořád nevrátilo to večerní usínání a tak nějak se bojím, že už ani nevrátí než odroste :/
      No jedno vím jistě, v blízké době tam jedeme max na ten víkend, týden už nikdy :D
      Já nechápu, jak rodiče co spí s dětmi v ložnici, nedejbože v posteli třeba do dvou do tří let (znám takoví) můžou být vyspaní, já to fakt nedávám, každý zamrčení, každý otočení, furt jsem byla vzhůru.
      Byla jsem zralá si ten kofein píchat do žíly abych vydržela :D
      S tím přetočením na bříško to u nás bylo stejné. Jakmile se na něj přetočil, probudil se tím a začal řev. Ale třeba teď je to jeho nejoblíbenější spací poloha. Hlavou v nohách a na bříšku, je to náš malý cestovatel :D
      Jinak jako vždy jsi mě vůbec neuklidnila :D ale jsem moc ráda, že mám s tím dítětem spřízněnou duši :)

      Vymazat
  2. tak to se moc omlouvám že jsem Tě neuklidnila:) ale neboj nejsi v tom sama!:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Já tedy také nemám doma ukázkový příklad toho, jak by mělo miminko spát, ale přece se pokusím trošku uklidnit :)

    Maminky jsou většinou strašně vyplesklé z toho, že jejich miminko najednou přestane spát tak, jak dlouho předtím spávalo. Ptají se, co dělají špatně, okolí jim do toho začne vnášet svoje nesmyslné poznámky o rozmazlování a o tom, jak by to dítě měly nechat vyřvat, ať si nezvyká. Přitom máma sama ví nejlíp, co se u jejího dítěte děje, případně ji stačí jen trochu pošťouchnout směrem, kterým má jít příčinu hledat, dát jí pár informací, na které by se měla zaměřit.

    Některá miminka mohou být od narození plačtivější a mohou potřebovat víc kontaktu, většinou jsou to ta, která se nenarodila úplně přirozenou a hladkou cestou (jako třeba naše císařátka ;)). Taková miminka se jednoduše potřebují ujišťovat, že kromě neočekávaného příchodu na svět, je jinak všechno v pořádku - máma je na blízku a je tu pro ně. Takové děti mohou mít i docela dlouho problémy se spánkem a usínáním. Vedle toho se spánek v průběhu prvního roku, dvou docela často mění a v cca třičtvrtě roce se dítě dostává ještě do období, kterému se říká separační úzkost - potřebuje mámu dvojnásob, křičí a bojí se, když mu jen zmizí z dohledu a jde do jiné místnosti. Tohle všechno je normální a různé kňourání je do jednoho roku víc potřeba než vynucování si něčeho.

    A k tomu spánku jako takovému - doporučuji kníhu od Alethy Solter - Slzy raného dětství (psala jsem výcuc zde - http://mama.veruce.cz/slzy-raneho-detstvi-aletha-solter/). Hodně se zaměřuje i na souvislost se spánkem. Miminka potřebují plakat, aby se zbavila stresu, ale potřebují plakat v bezpečí náruče, nikoli o samotě. Když se zbaví stresu, lépe se jim usíná a spí.

    A ještě uklidnění z vlastního pelechu - že jsem měla opravdu náročné miminko, už jsem ti zde v jednom starším článku psala (žel jsem pak ztratila adresu blogu, tak jsem novější články četla až teď...). Naše miminko s námi z toho důvodu spalo od narození v posteli (a spí tam s námi doteď, avšak proto, že nám to tak vyhovuje, řekla bych, že byl jinak schopný se přestěhovat do vlastního už před druhými narozeninami). Ten blbý příchod na svět se u něj projevoval tak, že beze mě nejen neusnul, ale ani nespal. Přes den v šátku, kočárek neexistoval, večer jsem se od něj mohla hnout jen na pět minut, pak se probudil. Když na něj přišla separační úzkost + mu lezly zuby, budil se v noci i 10x. Separační úzkost u něj bylo velice náročné období. Přešel rok, rok a kousek a jakoby ho někdo vyměnil. Samostatný, večer mě nechal odcházet z postele, budil se nejvíc 2x, a to ho stačilo jen pohladit a zase spal. To mě utvrdilo v tom, že všechno zlé a náročné, je pro něco dobré. Hlavní je, aby se máma hodila do klidu :) Ano, uspáváme ho doteď (většinou s manželem oba), ale ono je strašně krásné si s ním povídat a čekat, až usne - bez křiku, bez pláče, jen se mě drží za ruku :)

    Jinak držím palce, ať se to brzo zase srovná :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. naprosto souhlasím se Slovanskou mámou a vždycky mě mrzí že jsem na její blog nenarazila dřív protože je to přesně jak píše..všichni máme představu jak miminko spí protože takhle se o tom všude píše a tak ti to říká rodina a když nespí v postýlce tak nejvíc slyšíš "debilní" rady z okolí
      a mi přijde že když jsem se hodila do klidu je to lepší ano není to ideální (ideální dle okolí) ale lepší:)
      a podle mě u nás má taky vliv ta separační úzkost protože malý teď třeba když si haje v obýváku a já odejdu mýt nádobí do kuchyně tak on se jde podívat zda tam někde jsem a když tam jsem tak si v klidu hraje:)

      Vymazat
    2. Já vím, že se to jednou všechno zlepší, jen je to prostě občas na palici. Až mě někdy, když vyloženě celý den jenom řve a já ho popáté uspávám a jsem totálně vynervená napadne myšlenka, že ne asi každý je zrozen pro to být mámou. Třeba jako já. Pak má ale dobrý den, třeba jako dnes, kdy se tu na mě culí a zase mě ta myšlenka přejde :) Taky už je to velký pomocník, třeba jsem teď vytřela, tak to za mnou pěkně vytíral dosucha :D

      Vymazat

Vyjádření vlastního názoru nebo podpory je plně vítáno :)